Když si chcete zařídit jídelnu tak, aby vám vždy chutnalo, musíte věnovat spoustu času a energie. Očekáváme, že stolování s rodinou bude příjemným zážitkem. Ale kolik toho o stolování a jeho pravidlech skutečně víme? Stolování a jeho způsoby jsou přirozenou a podstatnou součástí společenského chování. Pravidlá vznikaly postupně a dnes jsou ustálenými.
Zrod stolování sahá do období středověku. Nejdůležitější roli hrála slánka, proto se musela položit na stůl jako první. Nebyla jen nezbytným doplňkem pro dochucení pokrmu, její hlavní úloha spočívala v určení jakéhosi zasedacího pořádku - kdo seděl nad solí, seděl na čestném místě. Ostatní hosté se mohli usadit, až když solnička zaujala své místo na stole. Další zajímavostí je, že pokud hosté chtěli jíst příborem, museli si přinést vlastní, jinak jedli pouze rukama. Zásadní posun nastává až v 17. století, kdy se při stolování začala používat i vidlička.
První zmínky o předchůdci vidličky sahají až do egyptského starověku, kdy byly velké bronzové vidličky využívané při náboženských rituálech. Jeden z mnoha předchůdců vidličky se spojuje s rokem 400 n.l. a městem Konstantinopol. Již v 7. století používali na blízkém východě jednodušší verzi vidličky, a to hlavně jako pomůcku při pečení masa. Evropští středověcí kuchaři používali vidličku s ostrými rohy, která jim usnadňovala krájení a servírování masa. V Anglii se vidlička nemohla dlouho setkat s pochopením. Byla považována za čistě ženské náčiní. V pozdním 16. století si postupně začínala získávat na svou stranu Italy, kteří projevovali zájem o čistotu. První prapůvodní vidlička určená přímo ke stolování byla krátká, většinou ze zlata a byla rovná a dvojzubá. Negativní postoj k vidličce zaujal francouzský dvůr, který ji považoval za těžkopádnou, ba přímo nebezpečnou. Celá situace se otočila v 17. století, kdy protokol nařídil, že je necivilizované jíst maso rukama. Přesto bylo používání vidličky záhadným uměním. V 19. století spolu s vědecko-technickým pokrokem přichází výroba dostupnějších vidliček, a tak se dostávají i mezi střední vrstvy obyvatelstva.
U francouzského způsobu stolování kuchaři úhledně a lákavě naservírovali jídla na podnosy a mísy, a číšníci je servírovali. Hosté si tak mohli vybírat z hotových jídel a zvolit si to, na co mají právě největší chuť. Tenhle způsob stolování je do dneška vzorem a setkáváme se s ním na různých významných společenských událostech, kde se shromažďuje větší počet osob.
Ruské stolování je typické jednoduchou obsluhou, kdy číšníci hotové jídlo pokládali na podnosy a servírovali hostům přímo na stůl. Nápoje byly předpřipravené na stolech a každý se mohl sám obsloužit podle toho, na co měl chuť. Tato forma stolování se stala předpokladem pro dnešní hostiny.
Anglický způsob se vyznačuje tím, že stolování je charakteristické krájení masa u stolu. Úkolem hostitele je chopit se nože a naservírovat jednotlivé porce hostům. Později se tento úkol delegoval na kvalifikované porcovače a tento způsob je dodnes využíván pro vyšší formy obsluhy.
Štítky: Doplňky pro stolování, Stolování, Z historie
Další články
Mohlo by vás zajímat
PRO ZÁKAZNÍKY
PLATEBNÍ METODY
KDE NÁS NAJDETE
Novinky, akce, soutěže
